PORADNA
Očkování
Očkování neboli vakcinace je forma aktivní imunizace, která chrání očkované jedince (resp. i zbytek populace) před projevy závažných infekcí.
Principem vakcinace je stimulace imunitního systému pomocí očkovací látky, která není schopna vyvolat onemocnění jako takové, ale vytvoří pouze imunitní paměť, která následně při kontaktu s daným mikrobem zabrání rozvoji onemocnění.
Kromě zlepšení socioekonomického standardu a lepší hygieny je právě očkování zásadním faktorem, který se podílí na menší nemocnosti populace v moderní době. Obecně se očkování považuje za jeden z největších objevů medicíny a je pravděpodobné, že v dlouhodobém horizontu zachránilo nejvíce lidských životů vůbec.
Stručně, ale komplexně o očkování
Kolem očkování bohužel panuje mnoho nepravd, které plynou zejména z neinformovanosti. Vzhledem k tomu, že již nejsme zvyklí potkávat tak často závažné infekční nemoci (zejména v důsledku dobré proočkovanosti), lidé někdy necítí potřebu dítě proti těmto nemocem chránit a nedochází jim rizika jednotlivých infekcí.
Článek má podpořit Vaši důvěru v očkování, vyvrátit neopodstatněné obavy a seznámit Vás v krátkosti s nemocemi, proti kterým očkovací látky chrání.
Jaký je smysl očkování?
Smyslem očkování je samozřejmě primárně ochrana daného jedince proti konkrétnímu onemocnění. Dalším benefitem je zamezení šíření onemocnění v populaci a ochrana osob, které jsou rizikovou skupinou pro určitou infekci (např. malé kojence proti černému kašli, těhotné proti zarděnkám, apod.). Posledním přínosem je snížení rizika přenosu infekce na osobu, která ze zdravotních důvodů nemůže být očkována. Nelze navíc opomenout fakt, že náklady spojené s léčbou preventabilních onemocnění jsou potenciálně mnohem vyšší, než je cena samotného očkování, což je pro správné fungování ekonomiky celé společnosti velice zásadní.
Jak očkování funguje?
Do těla očkovaného je aplikována látka, která není schopna vyvolat samotné onemocnění, ale obsahuje antigenní částici nebo část infekčního agens, které vytvoří v těle protilátky a paměťové buňky. Při kontaktu s danou infekcí je následně imunitní systém předem připraven k účinné obraně proti konkrétní bakterii nebo viru. Vývoj vakcín prodělal za poslední dekády obrovský progres a zátěž organismu moderními vakcínami je mnohem menší ve srovnání s očkovacími látkami v minulosti. Imunitní reakce po očkování je nesrovnatelně bezpečnější než prodělání nemoci. Výskyt závažných nežádoucích účinků je zanedbatelný v kontextu rizika, které plyne z toho, pokud dítě není proti infekci chráněno.
Očkovací látky prochází přísným procesem schvalování a je garantována jejich bezpečnost. V některých případech ochrana po očkování pozvolna klesá, proto jsou nutné aplikace posilovacích dávek v doporučených intervalech. Některé moderní vakcíny chrání dokonce mnohem účinněji než samotné prodělání nemoci.
Jaké jsou typy vakcín a formy aplikace?
Každá vakcína má svou doporučenou formu podání a často i věkovou kategorii, pro kterou je určena. Většina očkovacích látek se aplikuje tenkou jehlou injekčně do svalu (nejčastěji deltový sval či stehno), jiné očkovací látky se aplikují do podkoží, do kůže a malá část vakcín je určena k perorálnímu podání.
Podle způsobu přípravy lze vakcíny rozdělit na celobuněčné, štěpené, toxoidy, subjednotkové, konjugované, polysacharidové a rekombinantní. Jednodušším dělením lze tyto druhy roztřídit do skupiny neživých a živých vakcín.
Podle toho, zda chrání proti jedné nebo více nemocem, se jedná o monovalentní nebo polyvalentní vakcínu.
Jaká reakce může nastat po očkování?
Smyslem očkování je vytvořit v těle reakci, která následně zanechává imunitní paměť, proto je očekávatelné, že očkovaný může pociťovat na pár dnů příznaky podobné lehčí virové infekci.
Nejčastěji se jedná o mírné bolesti svalů, únavu a zvýšenou teplotu. Lokálně se může vyskytnout zduření a bolestivost v okolí vpichu a případně mírné zvětšení spádových lymfatických uzlin (např. v podpaží). Všechny výše popsané reakce jsou fyziologické a signalizují odezvu imunitního systému na danou vakcínu. Pokud k některé z těchto reakcí dojde, postačí dítě ponechat v klidovém režimu, podat léky proti bolesti/horečce (například Paralen či Ibalgin) a eventuelně chladit bolestivé místo.
Velká část osob však nemá po očkování reakci žádnou. Vědeckými studiemi je vyvrácena souvislost očkování s rozvojem autismu, astmatu či atopického ekzému. Výjimečně může nastat alergická reakce, proto je doporučováno cca 30 minut po aplikaci vyčkat v čekárně. Extrémně vzácně se může po očkování vyskytnou těžká celková reakce s křečemi, poruchou vědomí a vysokými horečkami, ale k podobným reakcím dochází méně než u jednoho z milionu očkovaných.
Rozhodně jsou tedy rizika plynoucí z očkování nesrovnatelně nižší, než je potenciální přínos vakcinace. Bezpečnost vakcín podléhá schválení SÚKL (ČR), EMA (EU) a FDA (USA).
Jaké jsou kontraindikace očkování?
Včasná aplikace očkování v doporučeném věku je zásadní zejména pro skupinu nejmenších dětí. Příkladem může být očkování proti černému kašli v rámci hexavakcíny, protože černý kašel je nejrizikovější právě pro neočkované kojence.
Mezi kontraindikace očkování patří alergie na některou složku vakcíny, těžká porucha imunity či imunosupresivní léčba zejména u živých vakcín a předchozí těžká nežádoucí reakce na danou vakcínu. Jak již bylo popsáno výše, zvýšené teploty, bolestivost v místě vpichu, ekzém, apod. nejsou důvodem k odkladu očkování.
Dále by člověk neměl být očkován 14 dní po horečnatém infektu, ale například lehká rýma rozhodně není překážkou vakcinace. Empiricky je doporučováno, aby interval mezi neživými vakcínami nebyl kratší než 14 dnů a mezi živými než měsíc, avšak toto doporučení je spíše zvyklostí než naprostou nutností. Obecně je odkládání očkování nevhodné a děti vystavuje zbytečnému riziku rozvoje preventabilních nákaz.
Proti kterým onemocněním se očkuje?
V ČR je ze zákona povinné očkování proti devíti zvláště závažným onemocněním. Cílem je dosáhnout co nejvyšší proočkovanosti populace a co nejúčinněji ochránit všechny obyvatele. Povinné očkování se zahajuje hexavakcínou, která chrání proti černému kašli, záškrtu, tetanu, virové žloutence typu B, dětské obrně a proti onemocněním způsobených Haemophilus influenzae typu B. U donošených dětí se hexavakcína aplikuje ve schématu 2+1 – tedy od 9. týdne věku 1. dávka, za dva měsíce 2. dávka a v roce věku 3. dávka. V 5 letech dochází k přeočkování proti části těchto onemocnění – černý kašel, tetanus a záškrt a obdobně v 10 letech – černý kašel, tetanus, záškrt a dětská obrna.
Dalším povinným očkováním je MMR vakcína, která chrání proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Aplikuje se mezi 13.–18. měsícem a následně mezi 5.-6. rokem věku.
Posledním povinným očkováním je očkování proti tuberkulóze, ale pouze pro rizikové pacienty.
Další skupinou očkování jsou vakcíny, které nejsou sice povinné, ale jsou důrazně doporučované a pokud jsou aplikovány v určitém věku, jsou též zcela zdarma. Jedná se o očkování proti meningokokovým nákazám – Neisseria meningitidis skupiny B (Bexsero – obdobně jako hexavakcína schéma 2+1), Neisseria meningitidis skupiny A, C, W, Y (Nimenrix – jedna dávka po roce věku) a následně možnost očkování proti stejným onemocněním mezi 14.-16. rokem věku (Trumenba – skupina B). Donošení kojenci a batolata se ve stejném schématu očkují proti pneumokokovým nákazám (15valentní Vaxneuvance) nebo ve schématu 3+1 (20valentní Prevenar 20). Posledním hrazeným očkováním je vakcína proti HPV nákazám, které chrání proti velmi častým zhoubným nádorům děložního čípku a proti genitálním bradavicím. Hrazeno je mezi 11.a 15. rokem života pro dívky i chlapce a komplexní proočkovanost je zcela zásadní prevencí těchto závažných a velmi častých forem rakoviny.
Obecně lze doporučit i očkování proti neštovicím, virové žloutence typu A a klíšťové encefalitidě – tato očkování si však musí v případě zájmu hradit rodiče.
Očkování je nejzásadnější formou prevence závažných infekčních chorob. Je obrovským benefitem, že je v naší zemi poskytováno proti devíti (resp. dvanácti) nemocem zcela zdarma. Pokud máte ohledně očkování další otázky, neváhejte se zeptat lékařů v naší ambulanci. Nicméně pevně věříme, že Vám článek pomohl lépe se zorientovat v problematice očkování.